|
To je překvápko!
Fungl nový model slavného německého kurýrního
letounu Fi 156 Storch a ještě navíc v tankovém
měřítku 1/35. Stavebnice se prodává v obrovité
dvojdílné krabici se vcelku podařenou kresbou
startujícího Fi 156. Uvnitř spíše poloprázdné bedny
se pak nachází 6 rámečků s díly odstříknutými z
pískového plastiku s krásně ztvárněným plátěným
potahem křídla a drobnými pozitivními nýtky na
částech kovových. Ač je plátno vizuálně krásné, je
při porovnání s dobovými snímky přeci jen příliš
prověšené. Další dva shodné rámečky obsahují čiré
díly s tím, že jeden rámeček je pro líné modeláře
již nabarvený. Bohužel barva je rozprášená i na
plochy okna, takže je to spíše medvědí služba nežli
pomoc. Součástí jsou také vzpěry podvozku v pozici
na zemi a nebo svěšené pokud budete chtít vytvořit
diorámu s letícím Storchem. Skvělé je, že součástí
plastových dílů vzpěr podvozku jsou kovové dráty pro
zpevnění celého modelu.
Prohlížením modelu jsem se pekelně nastartoval a
hned se pustil do stavby. Plastik je dobře
obrobitelný, takže vše šlo jako po drátkách. Začal
jsem spojením polovin křídla, abych mohl slepené
díly nechat nějakou dobu vytvrdnout. Druhý den jsem
spoj zespodu těsně před odtokovou hranou křídla
přetmelil, bílým tmelem Tamiya Putty White, který je
naprosto skvělý, protože se minimálně propadá.
Podruhé jsem tmel použil na spoji polovin trupu a
poté jej odložil do pracovního stolu – více ho už
nebylo potřeba. Model pasuje velice dobře, takže
stavba jde ráz na ráz. Po slepení trupu se mi ale
něco nezdálo. Přišel jsem na to při prohlédnutí
dobového snímku, který zobrazoval spodní plochu
trupu. Tristar zpracoval spodek trupu jako plochý od
motorového krytu po ostruhu. Ve skutečnosti má být
trup od motorového krytu až po vzpěry podvozku úplně
špičatý, navíc se šněrováním plátna po celé délce
trupu a to model bohužel postrádá. Co s tím? No
jasně! Miliput a měděné drátky... Vybavení kokpitu
je na solidní úrovni, ale pozor na knipl u sedadla
pasažéra – nemá tam co dělat! Vnitřní trubková
konstrukce nepotřebuje žádnou zásadní změnu, stačí
dle fotografií doplnit několik tenkých křížových
táhel v zadní části kokpitu. Na pomoc při
detailování se mi skvěle hodila tuzemská publikace
WWP Storch in detail a dvojdílná polská Militaria
(číslo 68 a hlavně pak číslo 100). Díky těmto
kvalitním podkladům jsem zjistil, že například tvar
sedadla pasažéra je bohužel od reality příliš
vzdálený. Palubní desku mi Tristar nabídl hned ve
dvou variantách – odstříknutou z plastu s šíleně
hrubými přístroji a variantu z čirého plastu a
přístroji na obtisku. Zamaskoval jsem pomocí Tack-itu
přístroje v čiré palubce a přestříkal černošedou RLM
66 (standardní barva palubních desek). Rámečky
přístrojů jsem posléze vybarvil černou barvou
Vallejo Color na štětec a provedl tmavý wash a po
zaschnutí drybrush osušenou olejovou barvou Paynova
šeď světlá pro vytažení detailů. Toto řešení je
skvělé, ale skvělejší by bylo, pokud by obtisk s
přístroji měl černý a ne světle šedý podklad. Při
procházení detailních snímků vybavení interiéru si
myslím, že obdélníkový díl s pozitivními nýty má
představovat nějakou schránku snad na prázdné
nábojnice z pozdějších verzí (C-3 a výše). Rozhodl
jsem se tuto schránku nepoužít. Neopravitelným
problémem je pak osazení dveří v hlavním díle
kabiny. Při pohledu svrchu zasahuje materiál do
tabule okna. Trochu se mi tento neduh podařilo
zamaskovat jednoduchým fíglem. Kabinu stačilo
vymaskovat Tamiya lepenkou z obou stran a nastříkat
černou barvou. Posléze na tento černý základ přišla
zevnitř barva RLM 02 a zvenčí barva kamuflážní. Díky
prvnímu černému základu se chyba stavebnice opticky
ztratila, navíc to vypadá, jakoby měla skla po
obvodě černé těsnění. Skvělým nápadem jsou závěsy
pro poloviny křídla na kabině. Díky tomuto řešení
nebylo potřeba křídlo lepit napevno ke kabině a
trupu. Pro přepravu na soutěže je to velká pomoc,
protože lze model přepravovat na tři díly. Aby
křídlo dokonale zapadlo na své místo je potřeba
mírně zvětšit zahloubení pro vzpěry podvozkových
nohou.
Ztvárnění motoru Argus As 10C značně pokulhává za
realitou. Rozhodně by se vyplatilo motor zaměnit,
bohužel není za co. Vzhledem k nemožnosti dotáhnout
motor blíže realitě jsem alespoň vyměnil táhla
ventilů a elektrické rozvody od svíček a několik
kabelů pomocí olověných drátků. Tvar olejové nádrže
nad motorem je také z říše fantazie. Asi by to
chtělo vyrobit tenčí varianty motorového lože,
stávající z modelu je přespříliš tlusté. Model jsem
se rozhodl sestavit ze stavebnice jen s minimem
nutných úprav, tudíž jsem ponechal většinu dílů bez
větších úprav.
Novému zpracování se nevyhnuly ani gumové pneu. Ty
mají prakticky hranatý průřez a představují pneu
používané v současnosti na stále provozovaných Fi
156. Bohužel válečné pneu mají v řezu „žárovkovitý“
baňatý průřez. Nezbylo mi nic jiného, než na disky
nalepit doprostřed pomocný průměr kola ze stočené
kulatinky Evergreen a samotnou pneumatiku dotvořit
pomocí Miliputu...
Obtisky jsou kvlitní vytištěné u Kartografu, bohužel
prakticky nepoužitlné! Je znát, že je Tristar
tanková firma, protože všechny nabízené markingy v
návodě jsou špatně zrekonstruované. Abych vám
ušetřil práci, nalezl jsem snímky všech kamuflážních
možností a detailně je zpracoval s radou kam se
obrátit. Návod představuje vždy jen levý bokorys a
pohled na vrchní a spodní plochy. Bohužel grafik si
nedal moc práce s přípravou podkladu pro barvení,
nezbylo mi tedy sednout ke knihovně a pečlivě
hledat. Zajímalo by mne, zda i u tanků od Tristaru
jsou takové zásadní chyby jako u kamufláží na Fi
156...
Nějakou dobu jsem přemýšlel co s tím, nakonec mě
David Matušek upozornil na nádhernou švýcarskou
mašinu z let 1943/44 v neutrálním pestrém markingu.
Vyjma černého kódu A-99, který jsem si vytisknul na
tiskárně na obtiskový papír je vše vymaskováno a
nastříkáno akrylovými barvami Tamiya...
Co k modelu říci? Model mne zklamal, byť po
sestavení nevypadá zle. Jestliže model slepíte jen z
krabice pro radost, jistě se vám bude líbit, pokud
si však k němu vezmete dobové podklady,
pravděpodobně zapláčete. ...to be or not to be, that
is the question...
1) Fi 156 C-1 „Storch“, ST-112, Siikakangas,
Finsko 1941
• nepoužitelné svastiky z obtisků v černé barvě je
nutné nahradit jinými bleděmodrými
• kamufláž letounu sestává z finské olivově zelené,
světlomodré na spodních plochách a se žlutým pruhem
přes trup a žlutými konci spodních ploch křídla
• aerodynamické vzpěry podvozkových nohou jsou buď v
hliníkovém nátěru nebo ve světlomodré barvě
• vrtule má žluté špičky vrtule a okovanou náběžnou
hranu vrtule
• dobový snímek zobrazuje stroj s lyžovým podvozkem,
který není součástí stavebnice
• zdroj Squadron Signal Fi 156 In Action Nr. 198,
strana 13
2) Fi 156 A-1 „Ciguana“, 46●1, Legion Condor
• nátěr pravděpodobně odstínem RLM 62, ne RLM 70,
jak nabádá návod
• konce křídla jsou natřeny bílou barvou dokola
včetně části slotu, navíc v menším rozsahu, než
uvádí návod
• pravděpodobně dřívější tvar motorového krytu s
větracími otvory (není součástí stavebnice)
• stroj byl zničen při nouzovém přistání ve
Španělsku
• zdroj Jagdwaffe, Luftwaffe Color, Volume one
section 2, Spanish Civil War, strana 155.
(fotografie příbuzných strojů 46●2, 46●3 a 46●5
naleznete v Squadron Signal Fi 156 In Action Nr.
198, strana 7 a 8)
3) Fi 156 C-1 „Storch“, 20+Z23, Karlovy Vary,
protektorát Böhmen und Mähren
• kamufláž RLM 71/65, stroj neměl žluté konce křídla
zespodu
• návod chybně umisťuje stroj do Polska
• snímek v publikaci Schiffer Military History Fi
156 (Nowarra) na straně 16
4) Fi 156 C „Storch“, RR+KN, neznámá jednotka
• stroj vybavený ostruhou s kolečkem
• standardní kamufláž z ostře lomených polí barev
RLM 70/71 se spodními plochami v barvě RLM 65, pruh
přes trup bílý (v návodu naleznete pouze levou
stranu trupu, pravá postrádá rozložení ostře
lomených polí)
• celé spodní plochy jsou v barvě RLM 65, bez
žlutých konců křídla
• barevný snímek v publikaci Schiffer Military
History Fi 156 (Nowarra) na poslední straně obálky
5) Fi 156 C-1 „Storch“, italské letectvo, W.Nr.
719 (ex D-IGZN a následně I-ULIA), MM56631, 104a Sq.
1° Gruppo Aviazione Presidio Coloniale, Libye, léto
1942
• kamufláž – základní písková Giallo Mimetico se
skvrnami zelené Verde a hnědé Marrone Mimetico s
bílým pruhem přes trup a křížem na směrovce
• stroj nemá pravděpodobně bílé konce křídla
• fasces na křídle jsou tvořeny pouze konturou,
obtisky navíc nabízí pouze levostranné fasces
• barevná fotografie stroje se nachází na straně 31
v publikaci Ali Straniere In Italia, Gli Altri
Tedeschi, sešit 4
6) Fi 156 C-2 „Storch“, červená 1, Commando
Aeronautico, Albánie, Tirana březen 1941
• návod zapomenul na tento stroj, obtisky však
obsahují kompletní marking
• stroj byl zbarven na vrchních a bočních plochách
olivovou barvou Verde Olive 2 (FS 24050) a na
spodních plochách světlou modrošedou Grigio Azzuro
Chiaro 1 (FS 36307) s bílým pruhem přes trup a bílým
křížem na směrovce
• na trupu byla navíc namalována silueta čápa a
barevný kruhový italský znak
• fasces na spodku křídla jsou patrně s bílým
podkladem a stejně jako v předchozím případě chybí
pravostranné fasces
• fotografie stroje se nachází na straně 27 v
publikaci Ali Straniere In Italia, Gli Altri
Tedeschi, sešit 4
Jakub "Kubrt" Vilingr
Model jste měli možnost vidět v
časopise Modelář 12/2008
|
