Korejská Academy mne velmi potěšila vydáním „fungl“ nové Stuky, tedy konkrétně Ju 87 G-1. Už na první pohled je znát, že stavebnice není kopií nějakého již existujícího kitu. Jedná se o vůbec první Ju 87 ve dvaasedmdesátině, který má na vrchní straně trupu za kabinou prosklený kryt antény radiokompasu EZ 6 (viz. REVI č. 42, str. 35) a na spodní straně křídla samostatně vylisovaná táhla křidélek. Uvnitř polovin trupu je v prostoru osádky nalisována vnitřní konstrukce. Při stavbě jsem do kokpitu nedoplňoval vůbec nic a nabarvený interiér jen opatřil výraznější patinou, neboť jsem použil uzavřený překryt kabiny. Stavebnice obsahuje dvě varianty kabiny, tedy buď v jednom kuse, anebo rozdělenou.
Nejdříve se zastavím u rozměrů modelu. Dle mého názoru se jedná o vůbec nejdetailněji zpracovanou dvaasedmdesátinovou Stuku. Nicméně, model má nepřesně ztvárněnou přední část motorového krytu mezi vrtulovým kuželem a první linkou paneláže na kapotáži motoru. Tato část je kratší o cca 3 mm. Další nepřesností jsou obdélníkové chladiče pod centroplánem a poněkud hranatější „bačkory“ podvozku. Chladiče jsou vysoké asi 1 mm a to je opravdu málo, měly by mít výšku asi 2,5 mm. Myslím, že na měřítko 1/72 jsou disproporce uvedené níže v tabulce opravdu značné. Je to obrovská škoda, pokažený dojem nezachrání ani klady, jež jsem vyzdvihnul výše.
Ohledně rozměrů modelu si můžete udělat obrázek sami z následující tabulky:
 

Ještě předtím, než položíte model na nějaké výkresy, je důležité si přepočítat oficiálně udávané rozměry toho konkrétního letadla do měřítka a poté si pečlivě proměřit výkres! Jsem přesvědčen, že většina výkresů má určité disproporce, ať už zapříčiněné chybou autora, nebo tiskárnou. Proto je dobré se vždy držet zásady, že výkres není dogma! Vždy je nutné model porovnávat společně s výkresem i s fotografiemi skutečných mašin.
Abych se tedy vrátil zpět k modelu. Moje Stuka se opravdu stala oddychovou víkendovou záležitostí. Model bych zařadil do kategorie „Přidejte lepidlo, zahrkejte krabičkou a vypadne vám na stůl hotové éro“. Tmelu při stavbě skoro nebylo potřeba. Drobná kosmetická úprava byla nutná v místě vlepování části trupu s radiokompasem EZ 6. Jinak si se vším dokonale poradilo filmové lepidlo LN 301.
Model jsem nastříkal oblíbenými barvami Gunze Sangyo. Vrchní plochy tvořené ostře lomenými poli barev RLM 70 Schwarzgrün a RLM 71 Dunkelgrün. Vždy jsem nastříkal jednu barvu, do zbytku barvy v pistoli přidal bílou a silně zředil a pak zesvětlil středy panelů konkrétním zesvětleným odstínem. Stejně jsem postupoval na spodních plochách, ale se světlou RLM 65 Lichtlau. Patinu jsem provedl silně zředěnou olejovou barvou Raw Umber napouštěnou špičatým štětcem s dlouhým chlupem do paneláže. Po zavadnutí jsem povrch opatřil tenkou vrstvou matného laku Agama naředěného pomocí ředidla pro vodové barvy. Nakonec jsem ještě vystouplé detaily zvýraznil drybrushem bílou olejovou barvou.
Obtisky jsou poněkud tužší a lesklé. Při nanášení jsem je vždy sesunul do kapky změkčovadla Mr. Mark Softer od japonského výrobce Gunze Sangyo a nijak nevysušoval. Rád bych upozornil na rozpor u první obtiskové verze Ju 87 G-1 s označením „<- + - “ a upřesněním, že jde o Rudelův stroj z východní fronty. Obtisky jsou správné, jenže bohužel H. U. Rudel létal na Ju 87 G-2, který měl větší rozpětí (G-2 ideově vycházel z Ju 87 D-5 zatímco G-1 z D-3). Tudíž obtisky není možné použít. Druhá varianta, kterou jsem stavěl, je taktéž z východní fronty. Fotografie této mašiny jsem nikde neobjevil, takže nejsem schopen určit, zda je označení správné. Oba stroje nesou standardní kabát té doby, tedy odstíny RLM 65/70/71 se žlutými (RLM 04) identifikačními doplňky východní fronty. Mám za to, že u obou letounů chybí v návodu žlutá barva RLM 04 na koncích křídla zespodu.

Prameny:
1. Bílý M., Androvič Š., Bernád D.: Junkers Ju 87 Stuka; MBI/Sagitta, Praha, 1992
2. Junkers Ju 87 Stuka: Famous Airplanes of the World No. 11: Bunrindo Co., Ltd.
 

Jakub "Kubrt" Vilingr