Letoun Ta 154 vznikl jako odezva na úspěšný britský dřevěný zázrak Mosquito a také z důvodu zoufalého nedostatku nočních stíhacích speciálů. Při stavbě stroje bylo využito velké množství nestrategických materiálů (dřevo, překližka). Strojů bylo vyrobeno něco kolem 50 kusů.
Oba dva modely od japonské Hasegawy jsou baleny v lakované krabičce s velice krásnými kresbami od dvorního malíře Koike Shigea. Díly Focke-Wulfu jsou umístěny v 11! rámečcích odstříknutých ze středně šedého plastiku. Díly obou stavebnic jsou stejné, jen se liší vloženým rámečkem s rozdílnými typy antén palubního radiolokátoru.
Podkladových materiálů na německé Mosquito se v poslední době objevilo poměrně velké množství, takže je z čeho vybírat. Veškeré negativní rytí odpovídá skutečnosti a není potřeba nic dorývat.
Samotná stavba modelu jen z krabičky nezabere příliš mnoho času. Nemusí se skoro vůbec tmelit. Jediné místo, kde se tmelení nelze vyhnout, jsou oddělené koncové oblouky křídla. Není to právě to nejšťastnější řešení. Konec křídla má tendenci se propadávat a musí se znova vyrýt celé křidélko. Příď se lepí taktéž samostatně a moc k trupu nepasuje, ale dá se to přežít. Nevím, proč se pod kabinu dolepuje plech s výstřelnými kanálky kanónů. Je to zbytečná práce navíc. Docela jsem se zapotil se samotným osazením.
Pracovní prostor posádky a příďová podvozková šachta jsou místa, která je pro konečný vzhled dobré podle fotografií dodělat. Ke stavbě vřele doporučuji odlévanou interiérovou sadu od CMK No. 7015 interior set for Hasegawa Ta 154 V-3. Sada obsahuje jak novou šachtu, tak celý blok kokpitu a acetátovou kabinku. Samotný kokpit podle fotografií 100% neodpovídá, ale pokud se chyby opraví pomocí fotoleptů pro Ta 154 V-3 od Extratechu EX 72092, pak je výsledek naprosto dokonalý. V kovových dílech od Extratechu se dá nalézt mnoho užitečných věcí, jako jsou například antény radaru FUG 212 (ze stavebnice Ta 154 V-3 se nedají vůbec použít), krycí plechy příďové podvozkové šachty a celý kokpit. Překryt pilotního prostoru je z jednoho kusu poměrně tenkého materiálu a je úplně křišťálově čirý.
Nohy hlavního podvozku jsou velmi precizně ztvárněny a postačí doplnit jen pár hadiček. Kola mají dokonce naznačeno i prosednutí vahou letounu. Má to i jinou výhodu. Pokud se Ta 154 málo vyváží, pomáhá ploška na spodku pneumatik stroj udržet ve správné poloze.
Stavebnice nám nabízí třetí prototyp označený jako Ta 154 V-3 (TE+FG, W.Nr. 100003), což byl první stroj, který již měl instalovanou hlavňovou výzbroj. Letoun má velice podobnou kamufláž horních ploch jako britská letadly té doby. Tvořena je nepravidelnými plochami odstínů RLM 74/75/76. Schéma rozdělení jednotlivých ploch je skoro stejné s prototypy V-1 a V-2. Mezi obtisky je dokonce i hákový kříž, což u cizích výrobců nebývá běžné. Ta 154 A-0 nabízí pouze stroj s označením TQ+XE, W.Nr. 120005. A-0 má úplně odlišnou kamufláž od V-3. Je tvořena pouze odstínem RLM 76 Lichtgrau s velkými skvrnami odstínu RLM 75 Grauviolett. Jedná se o často používané schéma na nočních stíhacích strojích, jako jsou například Junkers Ju 88 C/G, Messerschmitt Bf 110 F/G či Heinkel He 219. V tomto případě mám ke schématu v návodu výhrady. Pravá strana SOP neměla nastříkané úhlopříčné pruhy RLM 75, ale byla přetřena nějakým tmavým odstínem i přes svastiku. Na TQ+XE se dá najít poměrně dost fotografií, tak není problém zjistit, že na špičce přídě byl malý flek přetřený štětcem od ruky. Obtisky jsou nepřiměřeně silné a na modelu dělají schod. Je lepší kříže nastříkat přes šablonky a Stammkenzeichen použít odjinud. Obtisky popisky neobsahují, a na všech fotografiích Ta 154 stejně nejsou vidět. Škoda, že u modelu A-0 nebylo více obtiskových možností. Vždyť existují fotografie na stroje bez antén, a dokonce od bojových útvarů.
Výhoda obou stavebnic spočívá v tom, že z nich lze postavit opravdu věrná zmenšenina nádherného německého „Mosquita“ a nevznikne z toho nějaká „nahnutá mrcha“ jako od tureckých PM Model.

Prameny:
1. Tank Ta 154, Die Geschichte des deutschen Mosquito; Flugzeug Profile; Manfred Griehl
2. Letadla Luftwaffe, část 1; Intermodel 1997; Marek Murawski
3. Focke Wulf Ta 154; HPM 12/2000, 1/2001; Pavel Dvořák
4. Moskito; Monogram Close – Up 22; Jay P. Spenser
 

Jakub "Kubrt" Vilingr