|
Lifecolor jsou italské
netoxické barvy na vodní bázi. Baleny jsou v plastových
nádobkách o obsahu 22 ml barvy a jsou cítit jako český
vodou ředitelný Balakryl. Barvy je možné koupit jak
samostatně, tak ve specializovaných sadách autentických
odstínů. Pro svou recenzi jsem měl k dispozici German
WWII Luftwaffe Set I. Sada obsahuje odstíny RLM
70/71/65/02/79 a 80. Sadu je možné použít pro letouny
opatřené segmentovou kamufláží barev RLM 70/71/65
(například stíhači Bf 109 do přelomu roku 1939/1940,
bombardovací letouny prakticky po celou dobu války jako
Do 17/215/217, Ju 87 Stuka, Ju 88, He 111 a podobně).
Pro stíhací stroje od přelomu let 1939/1940 je možné
využít odstíny RLM 71/02/65 (například Bf 109 E/F, Fw
190 A-1 – 3 prvních sérií). Do pouštního prostředí
určené odstíny RLM 79 a 80 bohužel postrádají spodní
barvu RLM 78, která je ale součástí sady 2 spolu s
dalšími odstíny RLM 74/75/76/81 a 82.
Lifeclorky je možné ředit pouze originálním ředidlem,
nebo destilovanou vodou. Při pokusu naředit barvu
jakýmkoli jiným ředidlem se stopovým množstvím lihu se
barva nenávratně srazí a rozpadne. Tedy při použití
ředidel od GSI, Tamiye, Valleja a podobně. Barvy je
vhodné ředit v poměru 1:1, protože při větším poměru už
barva skoro nekryje a je potřeba stříkat velké množství
tenkých vrstev. Po nástřiku je barva suchá na povrchu
zhruba za 15 minut a povrch je sametově matný. Úplně
proschlá barva je pak po několika hodinách. Vodní
ředidlo se totiž vypařuje velmi pomalu a dokud není
barva opravdu dokonale zaschlá je náchylná na poškození
.
Při nástřiku barvy přímo na plastik barva kryje až po
několikáté vrstvě. Plastik musí být dokonale odmaštěný a
při stříkání je potřeba povrch nejdříve lehce poprášit a
poté přidávat několik tenkých vrstev. Jako nejvhodnější
řešení je patrně stříkání Lifecolorek na základ
nastříkaný například matnou barvou Tamiya. Pak není
potřeba stříkat více vrstev a barva slušně kryje.
Barvy jsou matné a při stříkání „freehand“ se tvoří na
přechodu dvou barev nechtěný rozprach. Tento rozprach je
možné eliminovat přidáním zpomalovače schnutí od Agamy,
který ve spojení s barvami Lifecolor funguje znamenitě.
I při použití zpomalovače je však velmi obtížné zbavit
se zbytečného přeprášení do druhé barvy. Použití
zpomalovače je potřeba vždy, aby barva neschnula na
jehle stříkací pistole. Pro stříkání Lifecolorek se mi
mnohem více osvědčilo použití trysky 0,35 mm. Při
stříkání s pistolí s tryskou 0,25 mm barva na jehle
zasychala mnohem rychleji a častěji pistole plivnula
nechtěný pucek. Jako nejvhodnější tlak pro stříkání se
osvědčila hodnota 50 – 80 KPa.
Zajímavou alternativou je ředění barev Lifecolor pomocí
akrylového laku Sidolux. Při naředění Sidoluxem, se v
mnohém zlepší vlastnosti barev. Jakmile je tato barva
naředěna Sidoluxem v poměru 1:1, je možné přidat ještě 1
díl akrylového ředidla X-20A od Tamiye a zpomalovače od
Agamy bez toho aby se směs srazila. O něco se také sníží
prášivost barev a zlepší se i mechanické vlastnosti
barvy. Další výhodou je pak mnohem lepší kryvost barvy
už při prvním nástřiku a to i když se barva stříká na
plastik.
Jako velkou výhodu barev Lifecolor vidím v absenci
jakéhokoli zápachu. Na druhou stranu je pravda, že je
složité eliminovat prášení barvy při stříkání bez
šablonování. Barvy Lifecolor dodržují velice slušně
odstínovou věrnost. Například při porovnání odstínů RLM
70 a 71 se stejnými odstíny od GSI, vypadá Lifecolor
mnohem přesvědčivěji i v porovnání s dobovými
fotografiemi.
Jakub „Kubrt“ Vilingr
|
