Arado Ar-234 B-2 Blitz

Odedávna jsem zarytý „Luftwaffák“ a proto mi udělala obrovskou radost Hasegawa vydáním čtvrtkového německého proudového bombardéru Arado 234 B-2 „Blitz“. Radost mám o to větší, že jsem před pár minutami dokončil čtvrtkový Messerschmitt Me 262 A-2a „Schwalbe“ od Tamiye. „Blitz“ se v tomto měřítku doposud dal sice koupit od Hobbycraftu, ale ten má množství rozměrových chyb, nehledě na to, že pamatuje dobu, kdy Mrtvé moře bylo ještě marod!
Zpět k „hasegawovskému“ Aradu. Model má 148 odstříknutých dílů s negativní paneláží. Byl jsem velice nemile překvapen opravdu značně poškrábanými díly. Nejhorší je, že se jedná o všech devět rámečků! Na první pohled (když byly díly ještě zatavené v pytlíku) vypadalo vše velice pěkně. Podrobné prozkoumání ale na obou polovinách trupu odhalilo ztrácející se a křivé rytí. Nejvíce je to patrné na krytech podvozku (části krytů, jež jsou součástí trupu a otevírají se pouze při zatahování podvozku) a v místě dělící roviny trupu na poloviny. Největší a nejtrpčí ranou pro mě byl nedostříknutý kus motoru, konkrétně kryt spouštěcího motoru Riedel ve vstupním kuželu motorové gondoly (jeden díl E2). Měl jsem možnost si prohlédnout pár jiných stavebnic a ve všech byl tento díl nedostříknutý! Budiž přičteno ke cti výrobce, že dodatečně rozesílá do světa nové doplňující, již bezchybné díly. Doufám, že je bude následně v naší zemi distribuovat také MPM.
Kokpit je vybaven poměrně slušně s vylisovanými vystupujícími přístroji. Pro jeho doplnění a zkrášlení je možno použít fotoleptané doplňky od Eduardu kat. č. 48 399. Při doplňování kokpitu o lepty doporučuji nahlížet do nějaké fotografické dokumentace na daný typ, protože podle mě k naprosté dokonalosti stále ještě chybí pár drobnůstek. Úřadovna pilota by měla být zevnitř natřena černošedou barvou RLM 66. Model má celou příď odstříknutou z čirých dílů a ta se pak má jako celek připojit ke zpracovanému trupu. Nejprve jsem okna oboustranně vykryl maskovací páskou a díly kompletně nastříkal RLM 66. Poté jsem čirý „čumák“ slepil dohromady. Hotový kokpit bez čirých dílů přídě jsem osadil do již slepeného trupu. Pak jsem trup uzavřel přepážkou A18, kterou bylo potřeba broušením po obvodě zmenšit, aby se vešla na své místo. Až potom bylo vhodné přilepit prosklený předek trupu. Průhledný díl přídě P9 má přesně v polovině stopu po dělící rovině formy! To je v každém případě značná nepříjemnost. K odstranění je potřeba použít namočený smirkový papír zrnitosti cca 2500 a tuto stopu obrousit. Pro opětovné zprůhlednění čirého plastu doporučuji vše doleštit brusnou pastou Tamiya Rubbing Compound. V místě spoje přídě s trupem je po obvodě nalisován vystouplý proužek, který žádná fotografie nepotvrzuje. I tento proužek je nutné obrousit!
Motorové gondoly doporučuji přilepit ke křídlu ještě před spojením křídla s trupem. Po konfrontaci se snímky přechodu motorových gondol do křídla jsem dospěl k závěru, že právě zde Hasegawa udělala velkou chybu. Vršek motorové gondoly modelu totiž končí na spodní ploše křídla. Ve skutečnosti by předek gondoly měl končit v polovině tloušťky náběžné hrany křídla, na modelu tedy o cca 1,5 mm výše! Nedostatek je možné napravit nalepením několika vrstev destiček plastu a následnou úpravou do požadovaného tvaru tmelem. Jedná se o poměrně nepříjemnou záležitost. Samotná gondola ke křídlu také nepasuje právě nejlépe a tmelu je zapotřebí i po obvodě spoje. Vnitřní vztlakové klapky jsou o cca 1,5 mm kratší a po osazení křídla na trup vznikne nežádoucí škvíra, kterou je bezpodmínečně nutné zlikvidovat.
Do vybrání na spodní části trupu, kde je umístěn pumový závěsník Schloß 2000 nebo ETC 2000, je možné podvěsit jednu 1 000kg pumu SC 1000 „Hermann“. Pod motorové gondoly se dají ještě eventuelně přilepit závěsníky ETC 503 A-1, na něž je možno zavěsit přídavné nádrže o objemu 300 litrů. Škoda jen, že Hasegawa nepřidala větší spektrum podvěšené výzbroje, jako např. kontejnery AB 250 nebo 500 či pumy ráže 250 nebo 500 kg. To by určitě přispělo k atraktivnějšímu vzhledu postaveného „Blitze“. Pod křídlo je možno podvěsit dva pomocné odhazovatelné raketové motory Walter HWK 500 A-1. Při nalepení je nutné dbát na to, aby motory nebyly vodorovně s osou proudového motoru Jumo 004. Waltery musí být mírně zešikma, přesně tak, jak je to vidět na fotografiích. Mezi díly najdete také dvě kamery Rb 50/30, ty však můžete odložit do domácího vrakoviště, neboť tento model umožňuje postavit pouze bombardovací verze Ar 234.
Kamuflážní schémata jsou na výběr celkem tři. Jmenovitě se jedná o F1 + AS (W.Nr. 140 342) a F1 + GS (W.Nr. 140 312) od 8./KG 76 a dále o F1 + MT od 9./KG 76. Všechny letouny mají kamufláž tvořenou z ostře lomených polí barev RLM 81 Braunviolett a RLM 82 Hellgrün na horních plochách a RLM 76 Lichtblau zespodu. Nejzajímavějším z nich je zřejmě F1 + MT, který má standardní kamufláž horních ploch v polních podmínkách doplněnu ještě o pole RLM 76 (nebo zašlé bílé barvy). V únoru 1945 s tímto strojem v Selgersdorfu nouzově přistál a padl do amerického zajetí Hptm. Josef Regler. F1 + MT je jediný ze tří uvedených „Blitzů“, na jehož podobu se lze spolehnout díky dobovým fotografiím. Označení Arada F1 + GS je výplodem fantazie amerických restaurátorů a F1 + AS je znám z jediné fotografie, na níž není moc dobře zachycen.