F-8E Crusader

Pohled do krabičky (vyšlo v REVI č. 48)

A je to tady – křižácká výprava nastává… Zbrusu nový F-8E „Crusader“ se vřítil do našich modelářských obchodů. Abych řekl pravdu, tak jsem byl na model velmi, velmi zvědav. Na různých modelářských internetových fórech se totiž vedly bouřlivé diskuse, o dalším nepovedeném modelu od Hasegawy…
Po otevření rozměrné krabice s nádhernou kresbou dvou Crusaderů mi skoro vypadly oči z důlků! Bedna je narvaná až po strop díly, ale ten obtiskový aršík! Tak obrovskou plachtu jsem už dlouho neviděl! Obtisky obsahují kompletní popisky a marking na čtyři Crusadery z letadlové lodi Ticonderoga. Dva F-8E jsou od VF 191 „Satan´s Kittens“ a zbývající dva F-8E od VF 194 „Red Lightnings“. Všechny F-8 jsou od U.S.Navy a navíc se jedná o velitelské stroje, tedy doplněné o velmi výrazné barevné doplňky. Nejhezčí je asi „400“ od VF 194, která má na SOP pětibarevnou duhu doplněnou o červený blesk. Letadlová loď Ticonderoga byla bojově nasazena v době Vietnamské války.
Blíže tedy k výliskům. Jednotlivé díly modelu mají velmi pěkné negativní rytí doplněné místy negativními nýty. Oproti loňskému modelu Arado Ar 234 B-2 jsou výlisky v úplně jiné kvalitativní třídě. Je pravdou, že se u modelu ztrácí na podélném spoji trupu rytí. Je to nepříjemná vada, ale je pravděpodobně způsobena výrobními možnostmi nástrojárny. Nepříjemné jsou taktéž stopy po vyhazovačích v přední podvozkové šachtě – tam jsou nejmarkantnější a nejhůře odstranitelné. Další stopy po vyhazovačích se nachází na venkovních částech slotů (celkem 3 na každém), na vnitřních stěnách krytů hlavního podvozku a dále na podkřídelních závěsnících.
Model má velmi pěkně vyřešený vstup vzduchu. Aby byla dodržena tenkost plechu nasávače, tak ten je součástí trupu. Po cca jednom centimetru se přilepuje dvoudílný, cca 5 cm dlouhý nasávací kanál. Zkusmo po nasazení vstupu nasucho do trupu nebyl přechod do přední části nasávače v trupu skoro znatelný. To mne potěšilo. Ano, trochu tmelu bude potřeba, ale nebudou to tmelové lázně! Model má nádherně zpracovanou jak šachtu hlavního podvozku, tak i prostor pod křídlem, které bylo u skutečného letounu pohyblivé. V šachtě a podkřídelním prostoru mohlo být nalisováno větší množství kabelových rozvodů, ale to už je podle mě zbytečné hnidopišství.
Hasegawa vtipně řeší spojení jednotlivých konstrukčních celků pomocí pryžových válečků. Kupříkladu celé křídlo se nebude muset vůbec lepit, protože bude spojeno jakousi hrazdou ukotvenou právě tímto způsobem. Stejné řešení je i u nohou hlavního podvozku nebo u plovoucí VOP. Potěšilo mne, že zrovna VOP se díky takovému spoji nebude muset vůbec lepit – bude to velká výhoda při barvení modelu, protože výstup a jeden panel v úrovni VOP je bez nátěru.
V příštím čísle REVI naleznete detailně rozepsanou stavbu F-8E. Fotografická dokumentace stavby se objeví na časopisových stránkách www.revi.cz v sekci modely. Po důkladném prostudování celého modelu jsem přesvědčen, že stavba bude záležitostí na maximálně tři týdny!

Recenze stavby (vyšlo v REVI č. 49)

Ó, s jakou chutí jsem se pustil do stavby Crusadera! Po důkladném prostudování modelu (viz předešlé REVI), jsem dospěl k závěru, že stavba bude doslova dokonalou oddychovou záležitostí.Právě teď je nejvhodnější okamžik k tomu, abych se s vámi podělil o poznatky získané při lepení „Křižáka“.
Hned první věcí, kterou bylo nutné udělat, se stalo doplnění kabeláže do podkřídelního prostoru. Tento krok je nutný za předpokladu, že chcete ponechat křídlo zvednuté ve startovací konfiguraci. Využil jsem tedy velmi pěkných a užitečných fotografií z publikace Detail & Scale, kde se na straně 51 nachází celkem pět detailních fotografií onoho prostoru. Bylo nutné do příček, které prostor rozdělují na tři části vyvrtat otvory, aby bylo možno kabeláž protáhnout. Mimo kabeláže jsem objevil jednu nepříjemnost. Celý podkřídelní prostor (díl A13) je o cca 0,5 mm delší, než vybrání v trupu. Vzniká tak nesmyslný ozub v čelech prostoru. Abych se vyhnul tmelení, odřezal jsem přední stěnu dílu a celek tak zkrátil o zmíněný půl milimetr. Ona přední a zadní stěna podkřídelního prostoru je navíc ještě o dost menší nežli průřez trupu. Původně jsem chtěl stěny znovu vytvořit z destičky plastiku, ale to za mne vyřešil Eduard svojí fotoleptanou sadou 48440 F-8E „Crusaider“ (tiskařský šotek zařádil a přisadil do názvu navíc písmeno „i“). Plechy řeší celou přední část šachty, ale bohužel již zapomínají na nějaké detaily uvnitř. Je to škoda, protože si myslím, že právě tento prostor je opravdu složitý a zasloužil by si mnohem více pozornosti.
Už při prvním zkoušení modelu nasucho, jsem předpokládal, že vlepení vstupního kanálu do trupu bude rutinní záležitostí. Bylo! Spoj polovin nasávače jsem pouze začistil tmelem Gunze White Puty a vybrousil pomocí namočeného stočeného smirkového papíru. Jednodušší by bylo asi použití dvousložkového tmelu Miliput White, ale ten jsem bohužel neměl k dispozici. Miliput není potřeba brousit, protože se zahlazuje jenom pomocí vody. Hasegawa vytvořila vstup k mé naprosté spokojenosti, tedy na jedničku s hvězdičkou. Stejně tak, jako nasávání vzduchu, je velmi dobře vyřešená šachta hlavního podvozku. Japonci řeší poměrně velké množství spojů pomocí pryžových válečků. Hlavní podvozek je taktéž uchycený v těchto pružných spojích. Šikovné, šikovné, opravdu! Abych ještě trochu podpořil význam pryžových válečků, musím zařvat radostí nad připojením celého křídla a plovoucí VOP. Tyhle díly prostě není nutné lepit a další nesporná výhoda spočívá v jednoduchosti barvení jednotlivých celků! Ale zpět. Šachta hlavního podvozku si také zasloužila doplnit o nějakou tu kabeláž, protože je podle mě a fotografií v Detail & Scale poměrně holá. I když nějaký náznak kabeláže se tam přeci jen nachází. Pár dílů se nachází i mezi lepty. Mimo jiné i jednou stranou odsuzované a druhou stranou vítané „placaté“ svazky kabeláže. Podle mě tyhle „placaté“ kabely nejsou vůbec špatné. Pokud se natřou nějakou velmi hustou barvou a poté ještě přestříknou stříkací pistolí, tak kablíky napadají opravdu pěkně a oživí doplňovaný prostor.
Kokpit není špatně vybavený, ale vystřelovací sedačka je docela dost ošizená. Po doplnění o fotolepty se její vzhled však zvednul o 100%. Doporučuju navštívit na internetu www.ejectionseat.com, kde je možné nalézt fotografie a další detaily na horká křesla, která vás jen napadnou. Trápení nastalo s otevíratelnou částí překrytu kabiny. Panty jsou totiž příliš hrubé a pro ponechání kabinky otevřené je nutné panty zevnitř ztenčit skoro na sílu cigaretového papírku. Navíc je nutné trochu zabrousit i vršek trupu, jinak by prostě kabina nešla nechat otevřená. Ale od čeho máme pilníky a šmirgle, že!
Model je docela chudý na výzbroj. Jediná výzbroj F-8E spočívá ve čtyřech raketnicích s neřízenými střelami „Zuni“. No jo, no – Hasegawa vydělává i samostatnými sadami s výzbrojí a pokud chcete udělat Crusadera pěkně „zubatého“, tak vám nezbyde nic jiného, než rozbít prasátko a naklusat do nejbližšího modelářského doupěte pro rakety nebo pumy. Docela citelně u modelu postrádám přídavné palivové nádrže, které jsou poměrně často vidět na fotografiích mašin, které létaly třeba ve Vietnamu.
Radost mi Hasegawa udělala obtiskovým aršíkem. Obtisky jsou nádherně tenké a obsahují veškeré popisky na „ef osmičku“. Mimo to také celkem čtyři kamufláže U.S.Navy. Jedná se o dvě mašiny od VF-191 „Satan´s Kittens“ - „00“ Bu.No. 150326 a „101“ Bu.No. 150526. Další dva stroje jsou od jednotky VF 194 „Red Lightnings“ – „400“ Bu.No. 150909 a „401“ Bu.No. 150927. Všechny Crusadery startovaly z letadlové lodi USS Ticonderoga. Já jsem neodolal a postavil F-8 od VF-194 „400“, s nádhernou duhou přes celou SOP. Je pravda, že při lepení tak velkého obtisku (a to ještě z obou stran), jsem se řádně zapotil. Pomohl mi však změkčovač obtisků Gunze Mr. Mark Softer, pak bylo vše v pořádku. Fotky postaveného modelu naleznete na naší domovské stránce www.revi.cz. No a já si teď jdu pustit plzeňskou Znouzectnost a můj oblíbený song Crusade…

	stránky ejectionseat.com
	trochu z jiného soudku :-)) stránky mojí oblíbené kapely ZNC