Junkers Ju 87 A-2 Stuka

Příznivci bojů rané Luftwaffe ve Španělsku, jásejte! Special Hobby vyvrhlo do modelářských vod čtvrtkovou Štuku ve verzi „A“. Model Ju 87A se donedávna vyskytoval pouze jako short run nevalné kvality v měřítku 1:72 z produkce domácí MPM.
Nová Štuka je zpracována ve standardu posledních stavebnic Special Hobby. Čisté negativní rytí je samozřejmostí. Ohromný pytel odlévaných dílů z PUR mi takřka vyrazil dech. Nádherně odlité doplňky kompletního pilotního prostoru včetně vnitřní konstrukce, rozvodů a množství hejblátek, člověku z toho úplně přechází zrak. Vybarvený a vystínovaný interiér je opravdová parádička. Škoda jen nepřesně zpracované sedačky střelce, kterou ve skutečnosti tvořil koš svařený z trubek. Stavební návod je z pera ing. Martince a jako obvykle je velmi přehledný. Až na změť šipek značících osazení drobných dílů interiéru. Kdo nebude používat ke stavbě modelu podklady s vyobrazením lafety kulometu MG 15, tak pravděpodobně lafetu nedá nikdy dohromady. Ještě před slepením trupů je nutno prostrčit výfukové nátrubky z vnitřní strany trupů. V trupech jsou pro ně vynechány otvory a samotné nátrubky jsou tvaru oválných lichoběžníkových klínů. Už na začátku osazování všech 12ti uretanových výfuků jsem pochopil, že nebude možné výfuky sesadit do jedné „lajny“. Nebylo.
V této etapě má člověk pořád ještě radost, jak stavba parádně odsypává. Až do doby, než se začnou sestavovat díly trupu a křídel charakteristicky lomených do„W“. Trup s hotovým interiérem jde sesadit bezvadně, ale ta křídla! Pro zachování správné geometrie trupu a křídel je ideální osadit díl centroplánu na trup, perfektně přilepit a nechat pár dní vytvrdnout. Vrchní část křídla se musí osazovat velice opatrně. Na přechodu křídlo - trup vznikne cca 1 mm široká rozeklaná spára. Na křídlech jsou vylisovány vystouplé okraje gumového chodníčku a bohužel po vytmelení a vybroušení přechodu křídlo - trup jsou jak rytí, tak chodníčky nenávratně pryč. Při hrubé stavbě hlavních částí Štuky si člověk parádně „zatruhlaří“.
Ohromné bachraté gondoly částečně kryjící kola hlavního podvozku jsou poměrně hrubé díly plastiku odstříknuté včetně polovin pneumatik podvozku. Z modelářského pohledu je takové řešení naprosto nevyhovující. Ještě, že výrobce pamatoval i na šikovnější modeláře a mezi odlévané díly umístil samostatné pneumatiky, které však v návodu nejsou zakresleny.
Zavěšené Junkersovy klapky je lepší opatřit kamufláží a až poté přilepit na závěsy vyčnívající z křídla. Při osazování samotných klapek se musí stále kontrolovat geometrie celého modelu. Nic moc práce. Kabina je jen jedna (opět!) a pokud se opravdu pečlivě vystřihne, bezvadně kopíruje obvod pilotního prostoru. Má se lepit na tupo k trupu. Vzhledem k velikosti skleníku nad kokpitem je dobré si předem vytvořit do interiéru zarážky, aby bylo k čemu acetát pořádně připevnit.
Stavebnice nabízí pro výběr konečného vzhledu modelu dvě možnosti. První možností je Ju 87 A-2 (TY+NJ) od SG 102 z letiště Zbraslavice ze zimy 1943/44 opatřený kamufláží z ostře lomených polí zelených barev RLM 70/71 a RLM 65 zespodu. Mnohem zajímavější je ovšem druhá možnost, která nabízí Ju 87 A-2 (292) od 5. J/88 (v návodu je ovšem naprosto nesmyslně uveden útvar St. G. 163 – ach jo!) ze Španělska z počátku roku 1938. Tato Štuka je kamuflována na horních plochách barvami RLM 61 (Dunkelbraun - hnědá), RLM 62 (Grün - zelená) a RLM 63 (Hellgrau - světle šedá) a zespodu obligátní RLM 65 (Hellbalu – světle modrá). Moje volba samozřejmě padla na perfektní kamufláž ze Španělska. Už od počátku stavby je jasné, že model dá pořádně „zahulit“ i řádně ostříleným lepičům. Bez takových pomůcek jako jsou zubařská frézka, hodně hrubé rašple, mnoho tmelu a pořádný akr „šmirglpapíru“, se k zdárnému konci stavitel jen těžko dopracuje. Pro skalní „Luftwaffáky to bude další přírůstek do sbírky, ale za jakou cenu?

	Junkers Ju 87 Stuka; MBI/Sagitta; M.Bílý, Š.Androvič, D.Bernád
	Letadla Luftwaffe, část 2; Intermodel 1997; Marek Murawski
	Junkers Ju 87A Stuka; MPM Profile; M.Bílý
	Junkers Ju 87A Stuka; Flugzeug Profile; J.Dressel, M.Griehl