Focke Wulf Fw 190 D-9

Moje „hnědá čtyřka“

Před časem se mi podařilo jednoho známého zlomit, aby mi odprodal dekály KD 4701 FW JG 26 Low Numbers od americké společnosti Kommandeur decals , kde se mimo jiné nacházejí obtisky na stroj Fw 190 D-9 (W.Nr. 500647) od 7. Staffel, II./JG 26 ze základny Hustedt, nedaleko Celle z dubna 1945. Dora je o to zajímavější, protože má kovovou ocasní plochou z Ta 152! Tohle pro mne byla obrovská výzva – zajímavá mašina a navíc vzhledově odlišná od klasického „Fokouše D-9“. Hned jsem se poohlédl po vhodné stavebnici ve čtvrtce. Má volba padla na model od Italeri. Jedná se o staré známé výlisky od Trimasteru/Dragonu, nebo chcete-li Shanghai Dragonu. Model je to už pořádně vousatý. Bohužel stáří formy se podepsalo na skoro všech výliscích. Všude možně jsou rozesety sekance, škrábance a na okrajích dílů je množství otřepů. Takže práce navíc. Nejhorší drápance jsem objevil na vložené části mezi trupem a ocasní plochou. Abych dal povrch pořádně dohromady, bylo nutno celý model perfektně přebrousit a odstranit tak vystouplé kousky plastiku, jenž jsou rozesety takřka všude. Poté, co jsem slepil dohromady trup spolu s vrchní částí motoru s kulomety MG 131 a křídlo s hlavní podvozkovou šachtou, jsem tyto dva celky nastříkal Gunze Sangyo Mr. Surfacerem hrubosti 1000 . No a potom následovalo celkové broušení povrchu namočeným velejemným smirkovým papírem „hrubosti“ 2000. Při broušení se vyplatí na povrch přidávat opravdu hodně vody. Výhody? Výhody jsou jasné – Surfacer se tak dokonale vyhladí a nikde na povrchu se pak neobjeví nepříjemné drápance.
Pokud se pokusíte nasucho spasovat hotové křídlo spolu s trupem, zjistíte, že na obou stranách u trupu vznikají cca 0,8 mm široké spáry. Tento docela nepříjemný problém jsem vyřešil vlepením kousku rámečku dovnitř trupu těsně před začátek kokpitu. Trup jsem tím mírně nafoukl, ale odstranil jsem problém s rozsáhlým a zdlouhavým tmelením přechodu křídlo-trup. Tento přechod pak stačilo lehce přemáznout Gunze White Putty. Tenhle tmel mne zprvu moc neoslovil, protože se mi tahal jako žvýkačka. Napadlo mne však zkusit odebrat kuličku tmelu těsně za víčkem – a bingo! Tmel se netahá a pracuje se s ním opravdu dobře. Troufnu si říci, mnohem lépe, než například s tmelem Tamiya Putty , který se po zaschnutí při broušení a dorývání ukrutně vydroluje. Do Gunze White Putty se perfektně ryje, což je vlastnost, ve které vidím jeho největší přednost.
No abych se vrátil zpět k modelu. Pro zjemnění detailů modelu padla volba na fotolepty od Eduardu , konkrétně sada číslo 48305. V leptech je kompletně nový kokpit, včetně boční konstrukce trupu a nové vany interiéru. Původní kokpit modelu je příšerně hrubý a ve skutečnosti by se do něj pilot skoro nevešel. Nově je možno z plechů vyrobit plechový kryt palubní desky. Mimo kompletního kokpitu se v sadě nachází naprosto excelentně zpracovaný chladič. Model má možnost ponechat klapky chladiče v otevřené poloze a právě tento detail řeší plechy. Z celkem čtyř dílů se skládá přední i zadní strana chladiče a navíc se ještě na trup nalepuje růžice s jednotlivými táhly ke klapkám chladiče.
Ještě před tím, než jsem začal makat na kokpitu, jsem se vrhnul na výměnu ocasní partie za novou plochu z Ta 152. Kdesi na nějaké modelářské akci se mi podařilo sehnat celý ocas. Pravděpodobně se jednalo o kopii doplňkového setu pravděpodobně od britské firmy Arba. Odlitek byl příšerný, takže jsem ho nakonec nepoužil. Podařilo se mi však za hubičku sehnat konverzní sadu na Fw 190 F-8/R15 nebo 16 od tuzemského výrobce RV Resin , ve které jsou nové trupy se širokou ocasní ploutví, kterou jsem potřeboval. PUR konverze je perfektně zpracovaná, včetně negativních nýtů. Výměna ocasu mi zabrala asi hoďku a bylo vše hotovo. PUR ocas jsem ještě opatřil nástřikem Mr. Resin Surfacer, což je stříkací tmel určený právě na odlévané díly. Tenhle přípravek je poněkud agresivnější, ale zase se nestane, že byste strhli barvu lepenkou. Pak už následovalo několikanásobné broušení/tmelení/leštění a dorývání.
No a pak nastala ta pravá chvíle na sestavování a barvení kokpitu. Sestavení plechů bylo otázkou půl hodinky a pak jsem celek nastříkal barvou RLM 66 Schwarzgrau (Gunze H416). Protože je kokpit dost hluboko v trupu, použil jsem tzv. „postshading“, jenž spočívá v zesvětlení originálního odstínu bílou barvou, silného naředění a poté stříkání do středu větších ploch kokpitu. Tím se opticky kokpit roztříští, což vypadá opravdu dobře. Po zaschnutí nástřiku jsem kokpit vypatinoval olejovou barvou Raw Sienna zředěnou „Přípravkem pomale schnoucím“ z potřeb pro výtvarníky. Olejovou barvu vždy napouštím do koutů a záhybů a pokud dám někde moc oleje, tak opatrně vatovým tampónkem přebytečný olej očistím. Takto provedenou patinu ponechám asi tak půl hodiny zavadnout a provedu „dry brushing“ bílou olejovou barvou. „Dry brushing“ musí být provedený opravdu s citem, prostě hrany nesmí řvát! Přehnaný „dry brushing“ může pracně patinovaný interiér dokonale pohřbít – tohle je nutné mít stále na paměti!
Hotový vnitřek jsem ještě opatřil nástřikem matným lakem – opět Gunze (Flat Clear H020). Lak je nutné opravdu hodně naředit (cca 1:4-6) a s citem provést tak 3-4 tenké vrstvičky laku, jinak povrch nebude matný, ale spíše polomatný. Pak jsem kokpit nalepil dovnitř trupu a celek spojil s křídlem. Již jsem se zmiňoval, jak jsem si ušetřil práci s tmelením na přechodu křídlo-trup. Opravdu se to vyplatilo.
V poslední době je v módě nýtování povrchu. Loni jsem si taktéž pořídil dvě nýtovadla – jedno větší na plochy a pak jedno malinké na problematická místa jako třeba přechod křídlo-trup. Povrch vypadá mnohem lépe, když je opatřený nýty. Nýtové řady jsem neproškrabával, protože si myslím, že ve čtvrtce to nemá smysl (tuplem, že Dora není celá v barvě kovu). Po dokončení nýtování jsem celý povrch nastříkal Mr. Base White opět od Gunze. Base White je dobré taktéž ředit mnohem více, než třeba barvu. Jedná se pouze o sjednocení povrchu před stříkáním a tudíž barva nemusí dokonale krýt. Svůj model jsem se pokusil udělat co možná na oko nejhezčí. Rozhodl jsem se tedy, že provedu tzv. „preshading“ černou barvou, což je v podstatě nastříkání 2-3 mm širokých proužků černé barvy pouze přes paneláž modelu. Výsledný efekt bude (při použití Gunze barev) velmi dobrý. Nastříkaná kamufláž pak má kolem spáry tmavší odstín a střed panelu je o stupeň světlejší. Tím jsem se dostal k samotné povrchové úpravě modelu. Jsem přesvědčený, že Kommandeur Decals mají špatně zrekonstruovanou spodní plochu křídla. Podle fotografie poškozené „hnědé 4“ (viz stránky Marka L. Tuckera je zřejmé, že spodní část křídla od náběžné hrany až po cca 1/3 hlobky křídla má být nastříkána odstínem RLM 75 Grauviolett, pak je křídlo bez nátěru a dále jsou odstínem RLM 76 Lichtgrau nastříkána křidélka. Centoplán a boky trupu (mezi motorovou přepážkou a vloženým kusem mezi trupem a SOP) nese zeleno (žluto) šedou barvu, která je někde označována jako RLM 99 a někde jako RLM 84. Podle mě se jedná buď o nekvalitně nastříkanou barvu RLM 76 Lichtgrau, nebo mix barev RLM 76 a 02, popřípadě RLM 02 a bílé. Na zmíněném odkazu je také postavená „hnědá 4“ (mimochodem moc pěkně). Mark L. Tucker spodek křídla také nastříkal po svém. Jó, s rekonstrukcemi kamufláží je vždycky kříž. Zvláště pak z konce války…
Co se týče kamufláže zbytku letounu, tak tu jsem provedl už podle návodu od Kommandeurů. Tedy trup je nastříkaný kombinací barev RLM 76 Lichtgrau (Gunze H417), žlutošedou (přibližný odstín – vycházel jsem z barvy Duck Egg Green H74), RLM 81 Braunviolet (Gunze H 421) a RLM 82 Lichtgrün (Gunze H 422). Křídlo svrchu pak nese nástřik barev RLM 82 Lichtgrün (H 422) a RLM 83 Dunkelgrün (H 423). Po nastříkání kamufláže jsem ještě uvažoval o provedení „postshadingu“, ale nakonec jsem usoudil, že by byl model už moc přepatinovaný. Tento postup se vyplatí u syntetických barev, protože tam nemá moc smysl tvořit „preshading“ černou barvou. Syntetické barvy totiž většinou mají mnohem vyšší kryvost, nežli akrylátové barvy. Pod nástřikem barev Gunze „presahding“ naopak vyleze velmi pěkně.
Hrozně rád pracuji se stříkací pistolí a byl jsem líný lepit dekály výsostného označení a tak jsem si pořídil masky od ostravských Tally-Ho! Práce s maskami je velmi pohodová a při použití japonských barev jsou kříže hotové rychleji, nežli z obtisků, kde člověk ještě navíc musí používat různé „živé a mrtvé“ vodičky a pak čekat alespoň den, než obtisky dokonale zaschnou. Ne všechno se však nechá nastříkat, takže i obtisky nakonec přišly ke slovu. Kommandeur Decals mají naprosto dokonalý soutisk. Vytisknuty jsou u amerického producenta Micro Scale.
Po dokončení obtisků jsem se vrhnul na patinu pomocí olejových barev. Tu provádím pouze napuštěním silně naředěného roztoku olejové barvy a „Přípravku pomaleschnoucího“ do spár paneláže modelu. Nakonec na vystouplé detaily používám „drybrush“ suchou olejovou barvou, ale s citem – jedná se pouze o zviditelnění vystouplých detailů na povrchu modelu. Oleje jsem nechal zaschnout asi jeden den a poté provedl nástřik matným lakem Agama  z nové série, který byl velmi silně naředěný pomocí originálního ředidla Agama na vodové barvy.
Se svým modelem jsem nadmíru spokojený. Už na první pohled vypadá jinak než standardní sériová Dora 9. Alespoň jsem si zase udělal radost a ve své sbírce mám něco, co jsem zatím na žádné domácí soutěži neviděl.

dekály od  americké společnosti Kommandeur decals