Focke Wulf Fw 190 D-9

Nemůžu si pomoci, ale pro mě je nádherný Focke Wulf Fw 190 D-9 vůbec tou nejkrásnější stíhačkou z období druhé světové války. Není se tedy čemu divit, že stavím již několikátou Doru. Ve čtvrtce má smysl se zabývat prakticky jen modely firem Tamiya a Trimaster alias Dragon/Revell/Italeri. Oba modely mají své mouchy. Záleží tedy na každém z modelářů pro který z nich se rozhodne. Nejdříve shrnu klady a zápory a následně vysvětlím, proč jsem se vlastně rozhodl pro složitější model od Trimasteru (Italeri).

Tamiya

Klady

• snadná sestavitelnost
• čistá, i když poněkud hrubší paneláž
• oba druhy odsunovatelných částí překrytu (plochý i vypouklý)
• pěkně vytištěný obtiskový aršík

nulové množství otřepů a vtaženin na povrchu výlisků

Zápory

• nevyhovující podvozková šachta bez detailů
• malý průměr kol hlavního podvozku
• ostruhové kolečko nalisované vcelku s podvozkovou nohou
• krátké podvozkové nohy (bez úprav je Dora nízká se špatným postojem)
• hubený trup v místě motorové přepážky
• motorovému krytu chybí charakteristický schod v místě pantů

Trimaster alias Dragon/Shanghai Dragon/Revell/Italeri

Klady

• vynikající obrysová přesnost
• správná velikost kol hlavního podvozku
• oddělené ostruhové kolo od podvozkové nohy
• sice mělká, ale poměrně přesná podvozková šachta
• nízká cena stavebnice

Zápory

• u modelů vyrobených pro Italeri je na povrchu dílů množství vtaženin, škrábanců a prakticky všechny díly vykazují množství otřepů
• pouze plochá odsunovatelná část překrytu (u různých přebalů se občas vyskytují oba druhy překrytů)
• složitá stavba s nutností úprav pro zjednodušení stavby
• nutné mírné prodloužení zalamovací vzpěry hlavního podvozku pro zvětšení rozvoru podvozku

Tedy na začátku je nutné si položit otázku, zda jsem lepič a neřeším detaily a stačí mi Doru splácat jen tak z krabičky a nebo zda jsem náročný modelář a chci mít model, který se bude blížit realitě v porovnání s dobovými fotografiemi. U mě byla otázka zodpovězena okamžitě, tedy sice složitá stavba, ale nakonec s poměrně hodně přesnou stavebnicí Fw 190 D-9.
Na začátku jsem se také rozhodl, že svůj model opatřím nýtovými řadami a vytvořím „otevřenou“ podvozkovou šachtu s pohledem na zadní část motoru JUMO 213. Otázka zda byl ve středu šachty krycí plech, nebo ne je složitá, vzhledem k tomu, že neexistuje prokazatelná dobová fotografie Dory, kde by tento plech byl/nebyl. Mé úvahy se pohybují pouze v úrovni úvah, bohužel stále si nejsem jistý, jak to bylo ve skutečnosti. Muzeální stroje do této problematiky také moc světla nepřinášejí vzhledem k tomu, že není jisté, zda jsou tyto exempláře opravdu v původním stavu, tak jak vypadaly po ukořistění spojeneckými vojsky. Velice si tedy cením fundovaného názoru mého přítele, historika Standy Hrubého, který vysvětlil v jedné z internetových diskusí poměrně logicky, důvod proč se uvnitř šachty ony plechy patrně nepoužívaly. Dle jeho názoru při studiu dobových snímků a dokumentů, byl tento plech zbytečný a navíc jeho absence mohla mít praktický důvod v podobě „revizního otvoru“ pro kontrolu agregátů motoru JUMO 213. Plechy uvnitř šachty u strojů Fw 190 verzí A/F/G/S měly důvod s chlazením hvězdicového motoru BMW 801. Plechy tak uzavřely motorový prostor a díky tomu jej bylo možno účinněji chladit. U řadového motoru JUMO 213 nebylo potřeba v takové míře chladit, navíc v jeho zadní části se nachází množství přívodů různých médií do motoru, palivové filtry a podobně, tudíž se k jeho názoru asi také přikláním. Při procházení tzv. Ersatzteilliste (kusovníky pro výrobu konkrétních letounů) se zde nenachází žádná zmínka o použití těchto krycích plechů u D-9, takže má dřívější úvaha o použití krytů pro zamezení vnikání nečistot do motoru se zdá být opravdu lichá. Mé úvahy, které se opírají o dobové snímky, kde je zobrazen stroj s otevřeným motorovým prostorem mi také moc nepomohly. Jde o to, že na některých snímcích sluneční svit prochází skrz motor až do podvozkové šachty, ale na jiných tomu tak není, i když jsou stroje nasvícené zhruba stejně. Jak jsem se již zmínil, je to opravdu složitá otázka a dokud se neobjeví opravdu průkazná fotografie, či dokument, stále se nabízí větší množství různých výkladů.
Tedy zpět k modelu. Ač je všeobecně známo, že všechny modely Focke Wulfů Fw 190 od Trimasteru/Dragonu se staví velice špatně, mě to tak nepřipadá. Patrně to je tím, že jsem náročný modelář a ne lepič. Baví mne stavět a nebojím se ani vlastních úprav. Například on „nejzásadnější“ problém s takřka milimetrovými škvírami v přechodu křídlo-trup jsem odstranil pouhým roztažením trupu zevnitř pomocí nařezaných tyčinek z licího rámečku. Tento „problém“ jsem eliminoval pouze na kosmetické tmelení, které jsem provedl tenkou vrstvičkou tmelu Tamiya White Putty. Mimochodem tento tmel je prostě vynikající, prakticky se nepropadá, dobře se brousí a při rytí do něj se ani nevydroluje. Tyto vlastnosti se rozhodně nedají říci o šedivém tmelu Tamiya Basic Type (grey), proto jsem do budoucna přešel na tmel bílý.
Povrch všech dílů modelu původně od Trimasteru je špatný a nezbývá nic jiného, než prohloubit rydlem veškerou paneláž a následně vše přebrousit a vyleštit. Výsledkem je solidní základ pro nýtování, které modelu a hlavně pak budoucí kamufláži a patině, dodá ten správný šmrnc. Nýtování se myslím vyplatí u modelů od měřítka 1/48 výše, u dvaatřicetin je pak nýtování už nutností. Nýtové řady tvořím nýtovacím kolečkem od Petra Douska, které je vynikající. Nýtuji postupně ještě před začátkem lepení modelu. Na nýtovadlo opravdu hodně tlačím, ale jednotlivé nýtové řady neprovádím s pomocí pravítka. Veškeré linie nýtových řad si nejdříve na jednotlivé díly namaluji tužkou a až podle nich silou od ruky onýtuji. Po onýtování jsou všechny díly poměrně hrubé, ale to vůbec nevadí. Po dokončení hrubé stavby model stejně celý kompletně přebrousím a následně překartáčuji pro odstranění prachu z paneláže a nýtů. Výsledkem jsou jemné ostré nýty, ve kterých se později dobře udrží rozředěná olejová barva při provádění techniky wash, tedy napouštění povrchu silně naředěnými mixy olejových barev. U svého modelu jsem poskládal celý nový kokpit za pomoci dobře využitelné sady leptů od Eduardu určených na model od Italeri/Dragonu. Kokpit jsem zevnitř pojistil kousky plastiku, aby uvnitř dobře držel. Po osazení jsem celek pojistil větším množstvím řídkého sekundového lepidla. Motor JUMO 213 jsem si pořídil od Airesu. JUMO ale bylo potřeba zepředu o cca 3 mm zkrátit, protože zasahovalo moc blízko k pilotnímu prostoru. Ještě před osazením motoru do trupu jsem střed podvozkové šachty vyříznul a vytvořil tam požární přepážku se zásobníky munice pro kulomety MG 131 nad motorem. Po vybarvení jsem motor vlepil do trupu, vytvořil viditelné části motorového lože a slepil trup s již dokončeným křídlem. Díky vnitřnímu rozepření trupu, jak jsem se již zmínil výše, šlo ve bez větších komplikací do sebe a dokonce jsem se zbavil i toho „zásadního“ problému s milimetrovými škvírami v přechodu křídlo-trup.
Během stavby jsem se rozhodl, že postavím mašinu nalezenou po skončení války na letišti v Praze – Ruzyni Rudou armádou. Stroj je solidně fotograficky zdokumentovaný v parádní publikaci Fw 190 D Camouflage and markings, part 1 od tuzemského vydavatelství JaPo. Na stranách 147 – 152 se nachází celkem 8 snímků a navíc dvoustrana s čtyřpohledovým digitálním obrázkem stroje <4-+- W.Nr. 211164 pravděpodobně od Stab/JG6. Oslovila mne krásná kamufláž a hlavně to, že byl stroj na konci války nalezen na našem území. Jeho kamufláž je složena z barev RLM 75/76/81/82 a 83 navíc se spodní částí křídla ponechanou bez nátěru v barvě duraluminiového plechu. Mašina nese známky bojového opotřebování a zdá se být poměrně špinavá. To je přesně to proč mám rád tyhle německá éra. Nezajímá mne, že stroj provozovalo německé letectvo, mne hlavně uchvacuje tohle úžasné provedení kamufláže. Ty mašiny jsou svým způsobem pestré a zajímavé už na první pohled. Srovnám-li to s pro mě nudnými britskými (zelená/hnědá/sky, zelená/tmavá šedá/světlá šedá) nebo americkými letouny (olivová/neutrální šedá nebo plech), rozhodnutí stavět pozoruhodné německé kamufláže je jasné...
Před barvením bylo potřeba pořádně vyladit povrch tak, aby byl výsledek co možná nejlepší. Zhruba tři vrstvy Surfaceru 1000 stačilo pro dokonalé sjednocení a opravu povrchu, takže i po nanesení kovových barev Alclad 2 se nestalo, že by zákeřný kovový povrch odhalil nějaké nedostatky. Zbytek kamufláže jsem se snažil co nejpřesněji nanést dle perfektních čtyřpohledových počítačově zpracovaných obrázků z knihy od JaPo. Použil jsem jasně opět japonské akrylové barvy GSI Aqueous Hobby H ředěné pomocí ředidla Mr. Color Levelling Thinner v poměru cca 1:2-3 dle hustoty barvy. Navíc jsem při stříkání používal zpomalovač schnutí Mr. Retarder Mild, který navíc omezil prášení při stříkání měkkých přechodů mezi jednotlivými barvami. Stříkal jsem pistolí Iwata High Performance Plus (HP-C Plus) a nutno podotknout, že s výsledkem jsem byl nadmíru spokojený. Přechody stříkané touto kvalitní stříkací pistolí, navíc s perfektně připravenými barvami, vypadají opravdu skvěle. Při barvení jsem si občas vypomohl kancelářskými lepivými papírky post-it, které se na povrchu udrží, ale barvě nijak neuškodí.
Prozatím mám nastříkaný základní kamufláž a chystám se na lesklý lak a další postupy. Jakmile toto provedu, dokončím článek a přidám finální snímky dokončeného modelu...

P.S. Za rozsáhlé konzultace děkuji Stanislavu Hrubému a pražské sekci KPM Kaznějov

Starší model Fw 190 D-9 od Italeri

nasucho nasazené křídlo pro představu	přechod křídlo-trup bez nutných úprav	otvor pro přívod vzduchu do kompresoru	rozepřený trup za pilotním prostorem a leptaná bočnice
úprava křídla a otevřené otvory pro vypadávání prázdných nábojnic	podvozková šachta doplněná o leptanou část nosníku křídla a nová požární přepážka	nalepený závěsník pro nádrž, který jsem později odstranil, protože jsem se rozhodl pro konkrétní letoun z Ruzyně, který závěsníkem nebyl vybaven	nasucho umístěný motor JUMO 213 pro představu, jak bude šachta později vypadat
pohled z druhé strany na skusmo umístěný motor JUMO 213	pohled zezhora na motor, ještě bez nosníků motorového lože	rozdíl v povrchu po nýtování před a po broušení (viz text)	celkový pohled na Doru ještě před vybarvením motorového prostoru a přilepením křídla k trupu
pohled z druhé strany	detail onýtovaného trupu	druhý bok trupu s detailem nýtových řad	přechod křídlo-trup pasoval velmi špatně, bylo nutno výrazně tmelit
zpevněná a osazená vana pilotního prostoru v trupu (viz text)	pohled do útrob trupu s umístěným motorem JUMO 213. Všimněte si rozepřeného trupu	pohled na trup svrchu s detailem zpevnění trupu a s umístěnou podlážkou za pilotním prostorem	motor JUMO 213 od Airesu s doplněnými kabelovými rozvody
pohled do upravené podvozkové šachty s umístěným motorem	jiný pohled do podvozkové šachty	pohled na trup s osazeným motorem	viditelná škvíra v přechodu křídlo-trup, ještě před rozepřením trupu
rozepření trupu pro odstranění milimetrových škvír v přechodu křídlo-trup	zesílení trupu pomocí destiček, které zamezí prasknutí trupu při vnitřním rozpření	pohled na základ kokpitu z leptů Eduard. Lepty jsou přebroušeny, aby na nich lépe držela barva	vzhled přechodu křídlo-trup po rozepření trupu
druhá strana přechodu křídlo-trup	pohled na nasucho osazené křídlo k trupu. Rozepření stavbě jednoduše pomohlo a odstranilo nechtěné škvíry	pohled na křídlo s trupem zespodu	křídlo bylo lepeno řídkým sekundovým lepidlem a podléze vytmeleno Surfacerem 500 a tmelem Tamiya White Putty
zkusmo položený kryt zbraní nad motorem	zde je již kokpit nastříkaný základním nástřikem barvou RLM 66, motor pak barvou černou	detail přechodu křídlo-trup po vybroušení tmelu	zde je vidět plynulý přechod po vybroušení tmelu
detail osazeného motoru v trupu	pohled na šachtu zespodu. Na černý základ je nastříkaný odstín RLM 02	podvozková šachta a motor	podvozková šachta
pohled na spoj křídlo-motorový kryt, kde bylo nutné rozsáhlé broušení spoje	vybroušený přechod na spodku trupu, ktrý sedl velmi špatně	zde je již kryt nad zbraněmi přilepený a onýtovaný. Dobře je viditelný "schod" mezi pantem. Tento detail postrádá model od Tamiye	pohled na nasávač vzduchu do kompresoru
doplněné zámky pro otevření krytu motorů	detail vybroušeného a vyleštěného povrchu křídla	základ křídla nastříkaný kovovou barvou Alclad 2 a rozleštěný GSI Fine Compoundem	detail vyleštěné kovové barvy Alclad 2

zamaskované panely na křídle a některé části nastříkané jinými odstíny barev Alclad 2	finálně zamaskovaný kovový střed křídla - vše je připraveno na stříkání kamuflážních barev	preshading černošedou barvou pro rozbití jednolitosti nástřiku spodních ploch	náběžná hrana nastříkaná odstínem RLM 75, křidélka a zbytek trupu odstínem RLM 76
výsledek celého snažení vypadá takto	vrchní plochy jsou v kombinaci barev RLM 75 a 83
přechod mezi barvami nastříkaný bez maskování stříkací pistolí Iwata HP-C Plus	boky trupu jsem stříkal až po nabarvení křídla		nabarvená VOP
detail přebarveného pruhu Obrany říše	Dora bude po dokončení vypadat zhruba tak jako na grafice z knihy od JaPo	druhá strana	dostříkaný trup a přechod křídlo-trup
světlá zelená RLM 82 v části pod trupem se skvrnami RLM 83	přestříkaný pruh Obrany říše s několika skvrnami odstínu RLM 81 Braunviolett	druhý bok s viditelnou plochou světlé RLM 82 pod trupem	...začátek patinovacích orgií...
model po provedení olejů, tentokrát ještě před umístěním obtisků od Aviprintu
	obtisky od Aviprintu jsou opravdu skvělé	obtisky jsem umisťoval přímo na lesklý povrch, bez použití jakýchkoli vodiček