Messerschmitt Me 262 A-2a

Nádherně provedeným modelem proudové „Vlaštovky“ v bombardovací verzi se pro letošek zahlásila japonská Tamiya. V REVI Speciálu z Norimberku a v REVI 43 už o něm byla zmínka. Plynule tedy navazuji na, řekněme úvodní články. Oko radostně plesá při prohlížení jednotlivých, naprosto bezchybně provedených dílů. Tamiyu musím vynést do nebe už jen vloženým odlitým závažím do přídě. Je to díl, který slouží zároveň jako dno příďové podvozkové šachty, podlaha zbraňového prostoru s kanóny MK 108 (30 mm) a samozřejmě hlavně jako závaží. Závaží není potřeba nijak začišťovat – stačí jej pouze osadit a nabarvit! Jelikož se jedná o čistě bombardovací verzi, tedy A-2a, je „Schwalbovka“ vybavena pouze dvěma kanóny. Prostor se zbraněmi je provedený do nejmenších detailů. Bohužel jsem nikde neobjevil fotografii s pouze jedním párem kanónů MK 108 (30 mm). V podlaze zbraňového prostoru tak jsou dva otvory pro vypadávání prázdných nábojnic navíc. Fotografie by upřesnila, zda tam tyto otvory byly, či ne. Stejně tak jako dva páry otvorů na spodní části přídě vedle podvozkové šachty. Samotné MK 108 (30 mm) jsou provedeny moc pěkně a mají z jedné strany tvarovaný podavač nábojů a z druhé je tvarovaný odvod prázdných nábojnic pod trup. K vylepšení Me 262 chvátnul Eduard s barevnou sadou fotoleptů FE 206. Do otevřeného prostoru se zbraněmi patří několik tabulek rozvodu elektřiny k palubním zbraním (čtyři obdélníkové výstupky na zadní straně zbraňového prostoru). Tabulky mají na sobě drobné popisky a celkově vypadají opravdu „cool“. Tyto „krabičky“ s rozvodem kabeláže k jednotlivým kanónům by zřejmě měly být také jen dvě, vzhledem k instalaci pouze jednoho páru zbraní.
Opravdu perfektně zpracovaný je pilotní prostor s podvozkovou šachtou. Pilotní prostor tvoří přetlaková válcovitá vana, která je zároveň dnem podvozkové šachty. Pokud se ještě vrátím k Eduardím plechům, trochu mne zklamali. Barva palubní desky a bočních panelů má šedozelený odstín připomínající spíše RLM 02 Grau, nežli černošedou RLM 66 Schwarzgrau. Jsou dvě možnosti, jak toto vyřešit. První spočívá v přestříkání plechů odstínem RLM 66 a druhá ve vybarvení palubní desky (díl A8) ze stavebnice. Palubní deska z modelu je podle mého názoru mnohem plastičtější, než kovová. No a ještě jedna možnost by byla – kombinace odstínů RLM 02 a RLM 66 v kokpitu. Vznikl by tak ale poměrně pestrý papoušek. Tohle je už na vůli každého modeláře. Při sestavování kokpitu doporučuji trochu ztenčit díl C26 s přepínači na pravé straně. Pokud jej necháte tak jak je, bude se opírat o budíky na palubce. Mimochodem tuto operaci doporučuje i návod k plechům od Eduardu. Křišťálové průhledné díly překrytu kokpitu jsou excelentní a Eduard opět rychle zareagoval s maskami XF 177. Podvozková šachta má na obou stranách přepážky s množstvím nalisovaných detailů. Stejně tak jako vnitřek trupu, kde je naznačena vnitřní konstrukce úplně všude! Tedy i tam, kde to nemůže být vidět. Naprostými vychytávkami jsou například příruby krytek nalisovaných z vnitřní strany polovin trupu! Tamiya prostě vybízí nás modeláře, abychom její modely dovedli do naprosté dokonalosti. Uvnitř trupu opravdu stačí jen trochu zařádit s olejovými barvami a různobarevnými drátky. K tomu doporučuji polské publikace Monografie Lotnicze 30 a 31 (Me 262 Schwalbe cz. 1 a 2) plus českou publikaci od MBI, kde jsou perfektní barevné fotografie zrestaurované „skorošvalbe“ Avia S a CS-92 ze Kbel. Vnitřní konstrukce (která samozřejmě nebude vidět) se dá nalézt též uvnitř motorových gondol. Ve výliscích polovin gondol se uvnitř přední části dá objevit zeslabení pro odříznutí a uprostřed zahloubení pro čep. Myslím si, jestli Tamiya neuvede ještě nějaký Hi-tech model i s motory Jumo 004 B, ale to je pouze má úvaha nad výlisky.
Celou dobu se záměrně nezmiňuji o tmelu, neboť jej není potřeba používat. Jednotlivé díly do sebe tak fantasticky zapadají, prostě radost stavět!
Podvozkové nohy postrádají snad jen kabeláž, která se dá okoukat v publikacích, o kterých se zmiňuji výše. Příďová podvozková noha má na výběr dva druhy kola s rozdílnou pneumatikou a jiným diskem.
Jelikož se jedná o bombardovací verzi, tedy A-2a, nachází se v rámečcích dva druhy pumových závěsníků – „Vikingerschiff“ a menší ETC 504. Na závěsníky je možno pověsit dvě 250 kg pumy. Pod trup je možno ještě umístit pomocné odhazovatelné startovací rakety „Ratog“ na tuhé palivo.
Bombardovací Me 262 „Schwalbe“ nosily zpravidla odlišnou kamufláž, než stíhací A-1a. Kamuflážní schémata na horních plochách sestávala většinou z barev RLM 81 „Braunviolett“ a RLM 82 „Hellgrün“ a spodní byly opatřeny světlou RLM 76 „Lichtblau“. Na horních plochách vždy tmavší barva tvořila buď drobné fleky, či háďata na jednolitém nátěru světlejším odstínem. Tedy k obtiskům. Tamiya nabízí celkem tři kamuflážní schémata:

1. Me 262 A-2a (9K+BH) W.Nr. 170096 od 1.KG 51, základna Rheine z října 1944
2. Me 262 A-2a (9K+BK) W.Nr. 170064 od 2.KG 51 „Edelweiss“, základna Rheine z listopadu 1944
3. Me 262 A-2a (9K+YH) od 1.KG 51, podzim 1944

Podrobněji bych se zastavil u W.Nr. 170064. V nějaké recenzi jsem se dočetl, že má Tamiya špatné kódové označení. V publikaci Monografie Lotnicze 31 - Me 262 cz. 2 je seznam W.Nr. i s přidělenými kódy. Našel jsem tam W.Nr. 170064 hned dvakrát! Poprvé to je nijak neoznačený stroj z Leipheimu, podruhé je to stroj označený 9K+FL od I/KG (J) 51(pilot Uffz. Delatowski) a na potřetí jsem našel stroj opatřený stejným volacím kódem – tedy 9K+FL u stroje W.Nr. 170281 také od I/KG (J) 51 (pilot Lt. Roth). No teď babo raď, kde je zádrhel? Zajímalo by mne stanovisko nějakého odborníka, ale pokud je seznam správný, pak je tu parádní guláš.
U stroje 9K+YH je v obtiscích ypsilon se zahnutou nohou. To se mi moc nezdá, neboť jsem podobnou anomálii neobjevil na žádném německém letadle. Fotografie zmíněného stroje existují, ale bohužel spodek „Y“ není nikde vidět – je zakrytý křídlem, nebo gondolou motoru. Obtisky mají tužší lak, ostatně jak je zvykem u jiných modelů Tamiye. Poté co jsem objevil „živou“ vodičku na obtisky od Gunze Sangyo „Mr. Mark Softer“, už mě takové obtisky nechávají klidným. S použitím vodičky a následného přelakování není poznat ani schod mezi povrchem a obtiskem.
No a poslední lahůdečka stavebnice je v podobě pásové motorky SdKfz 2 „Kettenkraftrad“, který se velice často používal jako tažný stroj pro posun letounů po letišti. Traktůrek má opravdu pár dílů a podle fotografií, které jsem nalezl na internetu, si troufnu tvrdit, že je to to pravé ořechové. Doporučuji pouze zaslepit nevhodnou díru do motoru na spodku vany „Kettenkrafta“. Barvení bude problémem snad jen u dílů pásů, ve kterých jsou nalisované tři kola. Barva SdKfz 2 tam není záměrně uvedena, neboť se na ní mohl objevit jak nátěr černošedou „Panzergrau“ (odstínová obdoba RLM 66), tak například žlutá barva „Panzer Dunkelgelb 1943“. Hotový Me 262 A-2a společně s tažnou motorkou a figurkami pozemního personálu a pilota opravdu oživí sbírku a kdejakému modeláři pomalu začne vrtat hlavou, jak a kde vytvořit kus letiště se stojánkou.