Dornier Do-17 Z
Flying Pencil in Finnish Service

Několik let jsem sbíral odvahu ke koupi čtvrtkového Dornieru Do 17 od Hobycraftu. U tohoto modelu je zásadní problém s banánovitě prohnutým trupem. Náprava spočívá v pracném rozřezání trupu a jeho následném srovnáním do roviny... Také by bylo potřeba vytvořit veškeré detaily úplně znovu...
Po zahlášení novinek od Classic Airframes jsem se začal těšit na nový Do-17, i když mi bylo jasné, že tento model bude short-run a po zkušenostech s jinými modely od stejného výrobce nebude stavba procházkou růžovým sadem. Model jako takový je na první pohled velmi solidně zpracovaný. Výlisky jsou vyleštěné a nesou negativní paneláž. většina drobných dílů, ale nese stopy po dělící rovině formy a také je znát malé množství otřepů. Trochu horší je to s odlévanými díly, které nejsou moc ostré, na druhou stranu model oživí, ale bude potřeba doplnit další detaily. Samotný model má poměrně solidně vybavený prostor osádky, možné je otevřít vstup do kabiny a navíc je částečně vytvořená pumovnice i s částí vnitřní konstrukce. Každopádně bude potřeba při otevřené pumovnici doplnit ještě další detaily vnitřní konstrukce a různé rozvody a táhla. Drobnosti a některé konstrukční prvky si bude žádat i kokpit.
Myslím, že bude problematické dobře napasovat přední oddělenou část trupu s prostorem osádky na trup a celek posléze i ke křídlu. Křídlo jako takové je vcelku a samostatně jsou odstříknuté motorové gondoly, na kterých se bohužel ztrácí paneláž. Tak jako tak přerytí povrchu se patrně nevyhnete. Solidně má model vyřešený strop podvozkových šachet, bohužel boky motorových gondol postrádají jakékoli detaily. Tuto část bude taktéž potřeba vylepšit vlastními silami. Ne právě ideálně odstříknuté jsou podvozkové nohy modelu, které bude dost pracné očistit a upravit. Kola jsou plastová a jsou v polovině rozdělená. Ostruha má samostatně odstříknuté kolo a z PUR je odlita jeho noha, což je skvělé. Potěšila mne i přítomnost čtyř malých okének na hřbetu letounu umístěné nad pumovnicí.
Čiré díly se zdají mírně zastřené, ale s ostrým rámováním. Dá se předpokládat, že po vyleštění bude průhlednost „skel“ velmi dobrá.

Překvapilo mne, že model obsahuje tentokrát obtisky vytištěné u polského Techmodu. Classic Airframes zpravidla obsahovaly aršíky od Microscale ve vynikající kvalitě. Obtisky jsou matné a jen doufám, že se s nimi bude pracovat dobře. Mám zkušenosti s obtisky Techmod z jejich starší produkce a vím, že jejich umisťování bylo více než problematické. Finské modré hákové kříže jsou upravené tak, aby nebyly vcelku. Bohužel je v Evropské unii několik států, kde je tento symbol zakázaný, takže modelář má o práci navíc. Doufám, že co nevidět vydá Montex příslušné stříkací masky na tento kit. Obtiskový aršík obsahuje pouze hlavní marking. Nejsou zde vůbec žádné provozní popisky popřípadě naznačené chodníčky, takže bude nutné se pustit do studia podkladů a následně z vlastních zásob zbytek doplnit.

Na výběr jsou celkem tři stroje Do 17 Z finského letectva.Na každý stroj je na samostatném listě vytištěna fotografie ze skvělé ediční řady Suomen Ilmavoimien Historia 2 – Dornier Do 17 Z, Junkers Ju 88 A4 od autorů Kalevi Keskinena a Kari Stenmana. Konkrétně se jedná o Dornier Do 17 Z DN 63 od 1/LeLv 46 ze října 1942 ve standardní finské kamufláži sestávající z černé, olivové a světle modré barvy. Vlastně všechny obtiskové varianty nesou tuto kamufláž, jen stroj DN-53 od 3./LeLv 46 z února 1942 je navíc doplněný o pásy bílé smytelné barvy. Koncové oblouky spodků křídla jsou žluté. Na fotografii poslední možnosti, tedy DN-52 od PLeLv 43 z léta 1947 je vidět na dvířcích vstupu do kabiny oválný kryt kamery. Mám za to, že tento stroj by měl být průzkumný, ale tento tvar bohužel mezi výlisky nenaleznete. Přehnutý list velikosti A-4 s fotografiemi skutečných Dornierů finského letectva je vlastně reklamou na již zmíněnou ediční řadu.

Závěrem jde říci, že model bude na sestavní opravdu složitý, dokonce na první straně návodu sami Classic Airframes upozorňují, že je model určený velmi zkušeným modelářům. Na druhou stranu si myslím, že zájemce o německé, potažmo finské letectvo tento model nadchne. Stejně jako nadchl i mne, i když jsem si vědom složitosti stavby. No až uzraje čas a Montex vydá masky na stříkání celé kamufláže, věřím, že se stavbou otálet nebudu...

P.S. Docela slušná monografie Do-17 vyšla před několika lety v HPM včetně výkresů a detailních pérovek od pana Martince. Další monografie Do 17 je možné sehnat například od polského vydavatelství Militaria.

Kari Stenman Publishing

Na motorových gondolách je nejmarkantnější chybějící paneláž. Ještě před začátkem stavby se bude muset vše prohloubit a prorýt	Oddělený předek trupu je horizontálně rozdělený. Dovnitř přijde vlepit převážně odlévané vybavení interiéru	Spodní polovina křídla s otvorem pro kolo. Paneláž se sice neztrácí, ale je velmi mělká, takže opět bude potřeba využít služeb rydla	Nasucho přiložená polovina křídla, kde je vidět konstrukce stropu podvozkových šachet a pumovnice s okénky
Strop podvozkové šachty	Vrchní část křídla je opravdu hezky zpracovaná. Tentokrát je paneláž solidně hluboká, ztrácí se jen oválné krytky	Noha hlavního podvozku je poměrně ošklivě odstříknutá, se začišťováním bude hodně práce	Za sílu krytů hlavního podvozku by se nemusela stydět ani taková T-34... Tohle bude chtít určitě kompletně přepracovat a vytvořit znovu z destiček
Odlévaný bok interiéru s radiovybavením je myslím velice solidní	Druhá strana interiéru	Palubní deska má jednoduše naznačené budíky přístrojů a na opačné stran jsou přístroje vystouplé - bude stačit doplnění kabeláže	Motor Bramo 323 není nic moc provedený, skříň reduktoru je šišatá, žebra jsou neostrá a plná nečistot, chybí množství dalších detailů