MUSTANG MK.III ve službách RAF, část 1

Rád bych se v tomto článku pokusil o jakési sesumírování podkladů, které se mi podařilo dohledat během stavby mého mustangu, a snad budou pro někoho, kdo se rozhodne mustanga v této kamufláži postavit aspoň drobným přínosem. Rozhodně si nedovoluji tvrdit, ze všechny informace jsou stoprocentně pravdivé ale snažil jsem se opravdu poctivě pročítat mne dostupné publikace. Pokud náhodou kdokoliv uvidí nějakou nesrovnalost, popřípadě novou skutečnost která by mohla být pro tento článek přínosem a upřesněním, může mě kdykoliv kontaktovat na mailu. Budu velmi vděcný za jakékoliv ohlasy nebo případnou pomoc.
Jako základ jsem si vybral stavebnici Tamiya v měřítku 1/48, která přímo nabízí možnost si jednoho z britských mustangů postavit. K stavebnici samotné toho bylo napsano už spousty a co se týká sestavitelnosti ji není téměř co vytknout. Horší je to už s nepřesnostmi, které se nevyhnuly ani jinak skvělé stavebnici. A protože v nabídkách kamufláží figurují převážně stroje od 315. polské perutě, rád bych se zaměřil hlavne na její letadla z období invaze, což je pro mne osobně asi nejzajímavější období. Článek bude rozdělen do dvou částí, v první bych se rád věnoval historii a zbarvení mustangů RAF a druhá pak bude obsahovat stavbu samotnou, případně chyby stavebnice Tamiya.
Kamufláž a zbarvení britských mustangů
Z důvodu úspor a hlavně nedostupnosti originálních britských barev u vyrobců mustangu v USA bylo rozhodnuto použít pro první dodávky jejich americké ekvivalenty. Tím pádem se mohou jednotlivé stroje od sebe poměrně zásadne lišit co se týká odstínů a stejně tak i rozložení kamuflážních polí. Velice podrobně je tato problematika popsána v již poměrně letité publikaci “Mustang – Camouflage & markings RAF 1939-45”. Obsáhnout všechny variace je bohužel nad rámec tohoto článku ale pokud by to někoho zajímalo, vřele tuto publikaci doporučuju. Podle mne je to zatím nejucelenější pojednání o zbarvení všech verzí mustangu, které kdy v RAF sloužily. Odstíny a jejich americké ekvivalenty použité na prvních dodávkách mustangu mk.III jsou tyto:

Britský odstín / Americký ekvivalent

Dark green ANA613 / (Dark) Olive drab 42 FS34087
Ocean grey ANA603 / Sea grey FS36118
Sea grey medium ANA602 / Light grey FS36440

Americké odstíny však byly použity opravdu jen u prvních dodávek mustangů mk.III a navíc barva Sea grey byla ve výsledku příliš tmavá a proto byla po dodání do Británie přemalována na Ocean grey. Naprostá většina mustangů mk.III uz tedy létala s britskými odstíny a toto uvádím pouze jako vysvětlení některých dobových fotografií, kde může být tmavý odstín Sea grey matoucí. Dne 8.3.1945 vstoupil v platnost předpis na odstranění veškerého nátěru a letadla byla ponechána pouze v přírodním kovu. Barva kódových písmen se změnila na černou a stroje taktéž obdržely pruh proti oslnění v olive drab.
Označení a prvky rychlé identifikace
Pro značnou podobnost mustangu s jeho protějškem Bf109 bylo nutné dát spojeneckým pilotům rychlou možnost jeho rozpoznání v boji. Zde jsou prvky použité na mustangu mk.III...
15” bílé pruhy na křídlech – na konci roku 1943 se u britských mustangů objevili bílé pruhy široké 15” a umístěné ve vzdálenosti 15” od kořene křídla. Tento prvek rychlé identifikace vydržel až do odstranění nátěru koncem války. Posloužil zároveň jako základ pro invazní pruhy a zůstával i po jejich přemalování. Jedinou vyjímkou, kdy byly tyto pruhy odstraněny byly mustangy perutí převelených po invazi na kontinent. Tam by měli demaskující účinek na polních letištích. Ovšem stroje bázující v Británii si tyto identifikační pruhy ponechaly. Soubežně s nimi byl na bílo natřený i kužel vrtule a přední část trupu v šířce 12”.
12” bílé pruhy na SOP a VOP – ke konci roku 1943 sloužily jako identifikační prvek i bílé pruhy na ocasních plochách, ale v březnu 1944 se začalo s jejich odstraňováním protože byly shledány nepotřebnými. Do invaze uz byly odstraněny ze všech strojů.

Žluté pruhy na nábězných hranách křídel

Tyto žluté nábežky zasahující do ½ délky křídel (někdy i po celé délce) se používali v RAF již od července 1941 a nevyhnuly se ani mustangům. Koncem roku 1943 se však tento druh identifikace začal opouštět a na později dodané mustangy se uz neaplikoval. Přesto je ale dostupné velké množství fotek mustangů mk.III, kde jsou žluté nábězky jasně vidět. Pravděpodobně je stihli namalovat pouze na některé stroje z prvních dodávek, než byl posléze tento předpis zrušen, a nebyl čas ani vůle na jejich odstranění. Přímý rozkaz na jejich přemalování dostaly pouze jednotky nasazené do obrany Británie v akcích “Antidiver” proti létajícím pumám V-1.
Invazní pruhy – dne 4.6.1944 dostaly všechny jednotky, nasazené pro operace v oblasti vylodění rozkaz, označit jejich letouny pěti pruhy černé a bílé barvy širokými 18”. U mustangu posloužil jako základ již existující bílý pruh na křídle. Tyto pruhy se nanášely u některých jednotek štetcem, u jiných naopak pistolí s vymaskováním stávajícího označení nebo přestříkáním označení a jeho následným obnovením. Každopádně se tato akce odehrála ve značném spěchu a na většině strojů se to i patřičně podepsalo. Invazní pruhy byly zpočátku naneseny na spodní i vrchní plochy křídel a trup, později byly však odstraněny z vrchních částí křídel a ponechány pouze na spodku. Datum jejich úplného zlikvidování se značně liší, například jednotky nasazené v Británii v misích “Antidiver” je musely přemalovat již koncem června zatímco u jiných perutí zůstaly až do prosince 1944, kdy byl vydán zvláštní příkaz na úplné odstranění invazních pruhů ze všech letounů.

Zbarvení interiéru a vnitřních prostor britských strojů

Mustangy verzí mk.I,mk.IA,mk.II – kovová podlaha kokpitu u prvních strojů mk.I,mk.IA a mk.II byla podle specifikace ze začátku ponechána v barvě kovu ale později vešel v platnost předpis na nástřik podlahy barvou ANA612 Medium green (FS34092 Dull dark green). Stěny kokpitu a zadní přepážka byly nastříkány Yellow-green která byla mixem barev Zinc chromate primer / Black v poměru 1:1 s přidáním toluenového ředidla. Sedačka pak opět měla být nastříkána stejně jako podlaha v odstínu ANA612 ovšem na některých strojích lze najít i sedačky ponechané v barvě kovu.
Mustang mk.III - tyto stroje již byly osazeny motory Merlin a tím pádem i dřevěnou podlahou, která byla v naprosté většině natírána černým protiskluzovým nátěrem. Stěny kokpitu a zadní přepážka zůstaly v barvě Yellow-green stejně jako u předchozích verzí. Sedadlo pilota taktéž beze změny v barvě ANA612.
Mustang mk.IV – tyto verze mustangu byly v kokpitu zbarveny v podstatě stejně jako jejich předchůdce mk.III jedině s tím rozdílem, že barva Yellow-green na bocích a zadní přepážce byla nahrazena odstínem Interior green FS24151 používané standartně u amerických strojů.
Podvozkové šachty – britská specifikace pro nátěr šachet byla stejná pro všechny verze mustangu. Zadní stěna šachet, která zároveň tvořila hlavní nosník křídla,měla nést antikorozivní nátěr Zinc chromate yellow FS33481, popřípadě Zinc chromate green FS24151 (podle toho,jaky antikorozivní nátěr byl použit v danou dobu výrobcem). Vnitřní stěna šachet byla závislá barvě použitého antikorozního nátěru na konstrukci trupu,takže platí stejné odstíny jako pro zadní stěnu.To samé se dá říci o prostorách a krytech zadního kolečka. Zbytek šachet měl být pak ošetřen hliníkovým nástřikem,stejně tak jako vnitřní strana krytů podvozku.... Bohužel,toto je pouze předpis a v polních podmínkách nebo opravárenských dílnách byly šachty často přestříkány kompletně do jedné barvy a nelze nějak paušálně říci, že každý stroj tomuto schématu nutně musí odpovídat.

V druhém dílu tohoto článku se pokusím popsat nesrovnalosti čtvrtkové stavebnice Tamiya a zároveň některé problémy, na které jsem během stavby narazil. Na závěr dávám pár tipů na zajímavé čtení ohledně mustangů v RAF.

autor článku: Luděk Špunda

Zajímavé publikace zabývající se alespoň částečně mustangy RAF

	Fighting colors P-51 in color (Squadron signal 6505)
	N.A. Mustang RAF Norther Europe 1939-45 (Camouflage & markings)
	P-51 Mustang MONOGRAFIE pt.1-4 (AJ Press)
	315 squadron Blue series (Mushroom)
	MUSTANG MK.III ve službách RAF, část 2